Jsou mezníky života, kdy člověk zastaví se – a podívá se zpátky.
A přemýšlí, jak čas ubíhá – jak je život krátký.
A i kdyby sebevíce zastavit čas chtěl,
ví, že by jen malou šanci měl.
Pak už se jen ve vzpomínkách vrací
k prožité radosti, starosti i práci.
Též k tomu, co už dávno není,
co zmizelo v čase zapomnění.
Nad malebným pohořím Beskyd, pod horou Prašivou se nachází obec Vojkovice. V její blízkosti se rozprostírá obec Domaslavice, kde se začínají psát dějiny našeho sboru.
Boží plán zjevit lidem celou pravdu pro naši dobu, jak je popsána především ve 14. kapitole Janova Zjevení, musel dojít svého naplnění. Psal se rok 1915. Radostnou zvěst trojandělského poselství, které vrcholí 2. příchodem Ježíše Krista, přijalo mnoho upřímných lidí v naší zemi. Ve městech i v okolních vesnicích stavěli věřící své adventní modlitebny. Pod působením Ducha svatého přijali toto poselství i bratři Stanislav a Adolf Žurkovi z Ostravy. O tuto poznanou biblickou pravdu se dělili z mnoha zdejšími lidmi. Toto adventní poselství zapustilo své kořeny i v Domaslavicích, kde vznikla skupina 14pokřtěných bratrů a sester. V r. 1921 je zde založen sbor. Jejich první modlitebnou je byt br. Guziura. Tuto malou skupinu věřících navštěvoval a duchovně posiloval kazatel br. Chodura a Poledník.
12. dubna r. 1924 v sousední vesnici – ve Vojkovicích přijal adventní poselství bratr Ignác Koloničný. Seznámil se také s pravdou o sobotním odpočinku, proto v tento den přestal pracovat na svém prosperujícím statku a sobota se pro něho stala dnem pracovního klidu. Jelikož místo k setkávání věřících bylo pro něho vzdálené, rozhodl se založit sbor ve Vojkovicích. K výstavbě modlitebny daroval svůj pozemek a společně s br. Bogočem organizují stavbu modlitebny, ve které si br. Bogoč staví i svůj vlastní byt.
Dne 17. prosince 1927 se konala slavnost vysvěcení modlitebny. Božím slovem sloužil br. Rüling, který tehdy vedl československou unii Církve adventistů sedmého dne. Při této příležitosti četl slova Žalmu 26, 8: „Hospodine, jáť miluji obydlí domu tvého, a místo příbytku slávy tvé.“
Zakládajícími členy sboru ve Vojkovicích byli Ignác a Cecilie Koloniční, Alois a Kateřina Bogočovi, Anežka Rojíčková, Anna Pěkníková a František Foldyna. Během prvních desíti let se sbor rozšířil ze 7 na 70 členů. Bratři i sestry nemysleli jen na své potřeby a své pohodlí, ale otevřeli se i potřebám svého okolí. V červenci r. 1929 zde byla otevřena dětská ozdravovna. Do sborových prostor byly přijaty děti, o které se po dobu prázdnin starali naši bratři a sestry. K sobotnímu shromažďování během této doby dal k dispozici svůj prostorný byt br. Koloničný. Naši věřící z ostatních sborů nám pomáhali tím, že přiváželi starší postele, slamníky, přikrývky, prostěradla, ručníky, nádobí a peněžité dary. Tehdy přichází do Vojkovic také br. Matušek, který se stává správcem ozdravovny a dobrým tátou všem dětem. Do ozdravovny se hlásí stále více dětí, které si užívají slunce, vody, čistého vzduchu a pobytu v Boží přírodě pod horami.
První léta existence našeho adventního společenství nebyla snadná. Bůh se však přiznával ke svému bojujícímu lidu, a proto jeho dílo postupovalo kupředu. V r. 1931 byli pokřtěni manželé Rusnokovi z Třanovic. Do shromáždění chodili každou sobotu pěšky i se svými malými dětmi. Své tři děti posadil bratr Rusnok na kolo – jedno dopředu, druhé doprostřed a třetí dozadu. Sestra Rusnoková vezla své nejmladší dítě v kočárku. I když cesta do shromáždění byla pro ně únavná a trvala téměř 2 hodiny, přitahovala je k sobě láska spoluvěřících a radost z poznané pravdy.
Bůh pomáhal svým věrným ve všech životních zkouškách. V období utrpení vedl Bůh i milou sestru Pavlicovou, která prožívala po poznání pravdy tuhý odpor svých blízkých.
Mnozí bratři a sestry z lásky k Bohu raději opustili své domovy, než aby zapřeli Pána Ježíše. Naplnili tak Jeho slova, která zaznamenává evangelista Matouš v 19 kapitole ve 29 verši: „A každý, kdož opustil by domy, nebo bratry, neb sestry, neb otce, neb matku, nebo manželku, nebo syny, nebo pole pro jméno mé, stokrát více vezme, a život věčný dědičně obdrží.“
V r. 1933 byl přijat svatým křtem br. Jan Pěkník a o rok později br. Karel Rodek. Velkým přínosem pro chod sboru i ozdravovny byl i br. Rudolf Gomola, který zde působil v létech 1934-1938.
V červnu r. 1938 přichází do Vojkovic br. Miloslav Šustek, který se vrací ze Slovenského kláštera. I on si zvolil raději opustit domov, než se vzdát Boží pravdy. Právě zde ve Vojkovicích nachází svůj druhý domov.
Čas šel neúprosně dál a nad hlavami věřících se stahovala mračna. V oné době se zhoršovaly politické a národnostní konflikty nejen v Evropě. Schylovalo se ke 2. světové válce. Dne 29. března 1940 přijíždí auto, z něhož vystupuje německý úředník se starostou Vojkovické obce, a oznamují kazateli, že shromáždění věřících je zakázáno. Vojkovický sbor byl prvním sborem, který byl na okupovaném území uzavřen.
Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem má svůj čas. I tato myšlenka moudrého krále Šalamouna se naplnila, když v květnu r. 1945 skončila válka. V této době zde působil br. Josef Škrla a po něm br. Bohumil Teplý. Adventní lid pod Prašivou si mohl vydechnout, neboť se splnilo Boží zaslíbení ze Žalmu 46 a to ve verši 12: „Hospodin zástupů je s námi, hradem vysokým je nám Bůh Jákobův.“
V r. 1945 je zrušen zákaz shromažďování a o rok později dochází také k obnovení činnosti Vojkovické ozdravovny.
Adventní lid se však nemohl dlouho radovat ze své víry. Postoj státní správy byl stále přísnější. V r. 1952 zakázala státní správa veřejnou činnost našeho sboru. Vnitřní sborový život se však nezastavil. Členové církve se setkávali po rodinách, jako kdysi první křesťané. Mnoha rodinám i jednotlivcům nadešla doba zvláštních zkoušek. Byla vyzkoušena věrnost bratří a sester především v zachovávání soboty. Dodržet 4. přikázání, a to jak v zaměstnání, tak i ve školní docházce, bylo nesmírně těžké. Boží slovo však bylo kázáno a přicházeli další lidé, aby ještě ve větší míře přijímali adventní poselství. Za necelý rok poté mohli bratři a sestry našeho sboru opět prožívat radostné chvíle. Činnost církve byla povolena a obnovena a my jsme se mohli opět scházet v naší modlitebně. V té době zde působí kazatel br. Čihák a br. Oháňka. V r. 1958 přebírá zodpovědnost za vojkovický sbor br. Samuel Martásek. Na přelomu r. 1963-1964 zde působil br. Josef Kubičík. Od r. 1964-1966 se stará o sbor br. Josef Kutý. Po něm se ujímá této práce br. Ludvík Svrček.
Velkým přínosem pro Vojkovický sbor se stává br. Josef Bijok, který společně s bratrem Vrublem zakládá Vojkovickou dechovou kapelu v roce 1933. Tato kapela pak každým rokem vítá děti přicházející do ozdravovny, hraje při každé Večeři Páně, na pohřbech, při svatém křtu a při různých významných příležitostech a to nejen ve Vojkovicích, ale i v různých částech naší země i v zahraničí. Také v dnešní době se každý rok o prázdninách setkávají věřící v krásném malebném prostředí na Ježonkách, aby se zaposlouchali do krásných tónu této Vojkovické dechové kapely.
Čas opět vykročil kupředu. Psal se rok 1968. Společenství věřících se rozrůstalo a podmínky pro shromažďování se stávaly v mnohem směru nevyhovující. Bylo nutno modlitebnu zadaptovat, aby nic nekalilo radost z našeho společného života. Tento záměr se zrealizoval a všichni obětavě přiložili ruce k dílu. Vedením stavby byl pověřen br. Pavel Kubečka. Sestra Michalíková se starala o dobrou stravu pro všechny pracující. Přestavba budovy byla provedena za pouhých 6 měsíců. V sobotu 2. listopadu 1968 se konala slavnost vysvěcení modlitebny. Jak radostně zněla slova Žalmu 118, verše 20-21… V tomto údobí zde sloužili tito kazatele: br. Ludvík Svrček do r. 1969, po něm br. Jan Kovačík, který v r. 1970 odchází z důvodu nemocí do invalidního důchodu. Dále zde působí jako kazatelé – br. Pavel Kubečka, Karel Niedoba, br. Kantor Karel, Josef Richter a Adolf Šlosárek. Naše Boží rodina čítala v té době 93 členů a 24 dětí.
V naší modlitebně jsme také po dobu 4 let umožnili biblickému semináři pravidelné konsultace dálkového studia. Vedoucí semináře byl br. Šustek. Pro náš sbor byly tyto biblické konsultace velkým duchovním obohacením. Při těchto příležitostech nás také poctili svou návštěvou tajemníci Euroafrické divize – br. Pavel Štainer a br. Lanare a také br. Dove, tajemník kazatelského oddělení generální konference. V r. 1970 přijel br. Monier ze Švýcarska, aby u nás vedl přednášky pro laické kazatelé z celé naší republiky.
V r. 1967 přichází do sboru Vojkovic br. Zdeněk Sosna, který zakládá skupinu A-dur junior. Svými hudebními programy a písněmi oslovili velké množství přátel. Společně s ostatními mladými lidmi sloužili těmito dary i při společných sobotních bohoslužbách. Pod svá křídla také převzal vedení sborového zpěvu, nedílnou součást našeho sboru, který vedl až do roku 2012.
V září r. 1979 převzal péči o naše duchovní společenství br. Jiří Moskala. Sbor Vojkovice již měl 101 členů. Po něm je správou našeho sboru pověřen br. Jaroslav Gorný. Na jeho místo pak nastupuje opět br. Gorný, ale tentokrát Josef. Ten u nás vykonává kazatelskou praxi pod vedením br. Jiřího Lodera.
Dne 12. září 1987 jsme si připomněli již 60leté výročí založení našeho sboru. Ve vzpomínkách jsme se vraceli k začátkům adventního díla v našem kraji a děkovali jsme Bohu za jeho vedení.
Psal se rok 1989. Pro Boží lid se stává jakýmsi rokem otevřených dveří. Východní Evropou zavál vítr svobody ducha, jenž znamenal i v naší vlasti konec čtyřicetileté náboženské nesvobody a omezování ateistickou ideologií. Náš sbor nezahálel a rozvinul několik veřejných akcí s misijním zaměřením. Dům od domu byla nabízena adventní literatura, uspořádali jsme také přednášky o zdravé výživě spojené s ochutnávkami zdravých jídel. Náš sbor se rovněž zapojoval do humanitárních aktivit, které organizovala ADRA.
V červnu r. 1991 jsme přivítali nového kazatele br. Bohuslava Vysloužila. V našem sboru bylo tehdy mnoho dětí, které rády zpívaly a obohacovaly naše sobotní shromáždění svými písněmi a hudbou. V r. 1994 přichází k nám br. Milan Kantor. V této době se opět přistoupilo k přístavbě i k rekonstrukci naší modlitebny. Vedení přestavby měl na starosti br. Valach Vladimír, br. Lumír Maďa a Vlastislav Pěkník. V září byla práce dokončena a sbor byl v tomto měsíci r. 1996 slavnostně otevřen.
V roce 1998 bratra Milana Kantora vystřídal br. Jonczy Zbyšek. O rok později k nám nastoupil bratr Loder Jaromír, který u nás působil do 3. 7. 2004. V době jeho působení proběhly u nás dva cykly přednášek br. Emanuele Dudy. Dodnes máme v živé paměti, jak velmi živě a poutavým způsobem přibližoval Boží plán spasení. Na jeho přednášky přicházelo mnoho přátel, také bratři a sestry z okolních sborů.
V r. 2001 se sešli bratři Tomáš a Milan Sosnovi společně s Tomášem Šlosárkem a dali dohromady skupinku stejně nadšených mladých lidí – skupinu RozVoj. Do roku 2010 objížděli se svými koncerty nejen sbory v celé České republice, ale i různé akce, a vyprávěli, co pro ně v jejich životě Ježíš Kristus znamená.
V létě roku 2011 přišel bratr Marek Walach s myšlenkou založit mužskou pěveckou skupinu Qartet a pod jeho vedením začali nacvičovat písně a svými písněmi slouží až do dnes.
Od r. 2004 do roku 2014 působí v našem sboru kazatel br. Vlastimil Fürst. Zároveň od roku 2012 až do roku 2015 u nás vykonával kazatelskou praxi br. Kamil Majer. Po jeho odchodu převzal duchovní péči o naše velké adventní společenství již nynější kazatel br. Jakub Chládek.
Od té doby se setkáváme k pravidelným bohoslužbám, ale i k mnoha dalším událostem v modlitebně, která má nynější podobu. Za zvuku písní a hudby v podání již té mladší generace prožíváme chvíle plné radosti a děkujeme Bohu za Jeho vedení. S důvěrou v pokračující Boží vedení vstoupil náš sbor také do nového tisíciletí. Naši bratři a sestry se zapojují do rozmanitých sborových aktivit. Kromě misijních aktivit jsou pořádány sborové zájezdy, akce křesťanského domova a rozmanité programy mládeže. Rovněž se u nás začal rozvíjet klub zdraví, kde nám přednášející ukazují cestu k dobrému tělesnému i duchovnímu zdraví. Od ledna 2016 se také začala vysílat naše sobotní bohoslužba on-line na internetu. V roce 2023 nás opustila skupina bratrů a sester v počtu 28 členů a založili nový sbor v Hnojníku. Také jsme spolu s Vojkovickou dechovkou slavili 90ti-leté jubileum jejího založení, pod vedením br. Miloše Bijoka. Rok 2023 byl náročný i v tom, že jsme se v červnu pustili do rozsáhlé rekonstrukce a přístavby naší modlitebny pod vedením br. Robina Pěkníka, která pokračovala i v roce 2024. Velikou oporou pro stavaře byla sestra Jiřinka Laubendorfová, která se velmi pěkně o kluky starala, aby nám „neumřeli hlady“. Velikou ochotu projevili bratři a sestry na častých brigádách, díky kterým jsme mohli ušetřit spoustu peněz. Mezitím jsme se scházeli za modlitebnou ve stanu na zahradě u br. Karla Polocha a využívali jeho domek pro techniku, toalety, školky a Pathfinder. Toto nouzové řešení trvalo až do poloviny listopadu, poté jsme přijali nabídku ze sboru Český Těšín a společně s nimi jsme každou sobotu navštěvovali jejich modlitebnu.
Naše společenství se právem považuje za Boží rodinu. Prožíváme v něm mnoho radostných událostí. Mezi ně patří především přijetí nových členů, kteří činí smlouvu s Pánem Ježíšem skrze svatý křest. Mezi radostné události patří také svatební obřady, kdy manželské páry uzavírají svůj slib před Bohem za zvuku písní a hudebních přednesů. K mimořádně krásným chvílím náleží především ty, kdy v našem společenství můžeme vítat ty nejmenší. K dnešnímu dni sbor Vojkovice čítá 115 členů, 43 dětí a 8 členů mládeže.
Život však nepřináší jen radost a příjemné okamžiky. Se smutkem se loučíme s našimi zemřelými bratry a sestrami, ale máme naději, že se s nimi setkáme při druhém příchodu Pána Ježíše, což nás naplňuje radostným očekáváním.
Při každodenním plnění našich pracovních, rodinných a sborových povinností čas rychle ubíhá. Jako adventisté sedmého dne si stále více uvědomujeme, že každý rok nás přivádí blíže onomu slíbenému návratu našeho Spasitele, Pána Ježíše Krista. Zakládáme svoji naději na životě, smrti a Jeho vzkříšení, proto radostně vyhlížíme den, kdy se tato naděje splní. Téměř všichni vnímáme neklid v přírodě, ve společnosti a mezi národy. Pán Ježíš nám ale říká: „Nebuďte smutní, věříte v Boha, věřte i ve mne. U mého Otce je domov pro všechny. Odcházím, abych vám připravil místo. Až ho připravím, přijdu, vezmu si vás k sobě a zůstanete se mnou“.